Skalička - Typologie češtiny

Typ češtiny 1951

Podstatná jména

Vzory substantiv

thema
invariantní hláska mezi kmenem a pádovou koncovkou
pěš-í-0, pěš-í-ho, pěš-í-mu, pěš-í-m, pěš-í-ch, pěš-ím
aglutinační jazyky thema nemají
flexivní jazyky mají thematu málo
ve vývoji se ztrácí, latina má více thematu než čeština

deklinace

koncovky z hlediska sou/samohlásek
-a, -at, -ata
-ta - aglutinační rys

alternace hlásek
střídání hlásek, v aglutinačním řídké
alternace měkčení k-č-c, délky a-á, znělosti š-ž

introflexe
alternace využitá jako rozlišující rys, sporadické
vlci-vlky, dcery-dceři, kuře-kuřat

člen
zvlášní slovo: řečtina, němčina, franština, angličtina
přípona: skandidávie, nová bulharština, rumunština
jinak: čeština (tfa?)

tvoření slov
isolační (FR): nové, nepříbuzné slovo, dvě slova
polysyntetický (DE): složeniny
introflexivní (ARAB): hláskové změny
aglutinační: přípony a předpony
flexivní(LAT): nic vlastního, ČJ je aglutinační

Přídavná jména

deklinace rozdílná od substantiv i zájmen - flexivní rys
dva vzory: tvrdý a měkký
aglutinační rys: thema, stupňování (ale v aglutinačních jazycích se stupňuje krásný ode mne),
isolační rys: FEM.sg s nulovou koncovkou
introflexe: ubohý-ubozí
flexiní rysy: kongruence, supletivismus při stupňování (dobrý – lepší)

Příslovce

flexivní typ: v ČJ příponou pěkný-pěkně

Číslovky

polysyntetické: tři hlava kůň, hlava je počítací slovo - numerativ
aglutinační: přívlastek tři kůň ala krásný kůň
flexivní: číslovka má koncovky
číslovky se skloňují až na půl a někdy sto, tisích

Zájmena

pomocné prvky, bez samostatného významu
hojné v isolačním typu, méně ve flexivním, málo v aglutinačním
skrz nahrazování osobních zájmen koncovkou vidím | turecky görüjorum | I see | je vois

vztažná zájmena: vedlejší věty (flexivní) za vazby participia (aglutinační)
ČJ připouští i vazby participií

speciální: enklitika - bez přízvuku, připnout k jinému slovu
mu, ho možno popisovat jako koncovky s nulovým kořenem
mezi aglutinací(příponou) a isolací(pomocným slovem)

Slovesa

vidy
aglutinační: na hranici mezi odvozováním a časování
aglutinační: tvoření před- a příponami
flexivní: tvoření výjimečně supletivně bráti – vzíti

doklad, že vid je součást časování:
čas: dělám → budu dělat
čas: nesu → ponesu
vid: vidím → uvidím

doklad, že vid je součást odvozování:
třídění do konjugací, v téže konjugaci jsou slovesa různých vidů
tisknouti x trknouti
hoditi x honiti
dělati x nechati

další odvozování
aglutinační: před- a přípony - i více jich plus negace

čas, způsob a rod (i infinitivy a participia)
vyjádření příponou/koncovkou (aglutinačně) nebo zvláštním slovem (izolačně, početnější než v latině)

osoba a číslo
u flexivního typu je snaha o jednu koncovku - pro osobu a číslo, proto čas izolačně
aglutinační náznak: e vypadá jako přípona množného čísla:
přicházím - přicházíme
meč - meče
dlaň - dlaně

izolační:
vyjádření osoby a čísle u tvarů v minulém čase
vyjádření osoby u trpět, prosit: on trpí, oni trpí, bratr trpí

konjugace
dělení podle kmene infinitivního: nese,kryje | mine,tiskne | trpí,umí | prosí | dělá,bere | kupuje
dělení podle kmene prézentního: std
alternace hlásek: měkké ↔ tvrdé, a. kvality, a. znělosti

sloveso ve větě
izolační: (pro)noun + verb
aglutinační: (pro)noun + verb + ending | verb + ending | noun + noun
flexivní: (pro)noun.facultative + verb + ending

ČJ flexivní ale + neslovesné věty

Závěr

ČJ: flexivní typ, jiné se mu nemohou rovnat
nezanedbatelné projevy i ostatních typů,
ale článek často myslím samoúčelně zkoumá pod drobnohledem každou hlásku, jen aby vydoloval “náznak”