[ Skip to the content ]

Institute of Formal and Applied Linguistics Wiki


[ Back to the navigation ]

This is an old revision of the document!


Hranice slov a vět

(úloha z počítačového zpracování přirozeného jazyka)

Upozornění: Specifikace je detailnější (a tudíž více svazující) než bývá u zápočtových úloh zvykem. Ideálně by díky tomu měla tři řešení téže úlohy od tří různých lidí být zaměnitelná; šetří vám to také práci s dokumentací, která už je součástí zadání. Samozřejmě nelze vyloučit, že najdete dobrý důvod, aby něco bylo jinak než ve specifikaci; takové případy se mnou prosím konzultujte. Bez posvěcení se raději od specifikace zbytečně neodchylujte. Kdo bude místo na STDOUT čmárat do souboru, jehož cesta je zadrátována ve zdrojáku jako “C:\Documents and Settings\PanVopička\Dokumenty\tisícdalšíchadresářů\mujchytrysoubor.dat” apod., nejenže nedostane zápočet, ale bude podroben veřejnému zostuzení.

Napište programy, které najdou v textu hranice slov a vět. K testování dostanete data v konkrétním jazyku, váš program by však měl být v maximální možné míře jazykově nezávislý. Vše, co potřebuje o konkrétním jazyku vědět, by měl být schopen se naučit z dat. (Z toho plyne, že vy daný jazyk ovládat nemusíte.)

Úloha má tyto části:

  1. Tokenizátor. Čte text ze standardního vstupu, hledá a vyznačuje v něm hranice tokenů (slov), výsledek píše na standardní výstup.
  2. Oddělovač vět. Čte ze standardního vstupu tokenizovaný text s vyznačenými hranicemi odstavců. Hledá a vyznačuje v něm hranice vět, výsledek píše na standardní výstup.
  3. Program, který se z trénovacích dat, ve kterých jsou vyznačené věty, naučí statistiku, potřebnou pro zlepšení rozhodování o hranicích vět.

Programy pište v Perlu a snažte se vyvarovat obratů, které by omezily přenositelnost mezi platformami (např. nevolejte externí programy, které se vyskytují pouze v Unixu, resp. pouze ve Windows).

Tokenizátor

Token je společný termín, který se někdy používá pro slova a další prvky věty (čísla, interpunkci). Pokud nebude řečeno na konkrétním místě něco jiného, my budeme používat výrazy token a slovo jako zaměnitelné. Tokenizátor je program, který má rozdělit vstupní text na tokeny.

Váš program se má jmenovat token.pl, nevyžaduje žádné argumenty, čte standardní vstup a píše na standardní výstup. Pokud by se argumenty přece vyskytly, interpretují se jako cesty k souborům, které se mají číst místo standardního vstupu.

Vstupní i výstupní text je v UTF-8 v libovolném jazyku. Na vstupu mohou být vyznačené hranice odstavců pomocí zalomení řádku (znak LF nebo dvojice CR LF). Tokenizátor nesmí ztratit informaci o tom, zda mezi dvěma slovy byl konec odstavce (řádku), má však mazat nadbytečné prázdné odstavce, ve kterých není žádné slovo. Na začátku a na konci řádku nemají zůstat žádné mezery, mezi dvěma tokeny má být právě jedna mezera (bez ohledu na to, kolik jich bylo na vstupu). Nejdůležitějším úkolem programu je přidat mezeru mezi tokeny, které na vstupu nebyly oddělené. Pravidla, podle čeho poznat hranici tokenu, následují.

Upozornění: Níže uvedená pravidla pochopitelně nejsou jediným správným způsobem, jak dělat tokenizaci. Jejich účelem je sjednotit výstupy tokenizátorů, které vyrobíme. Součástí vašeho řešení mohou být návrhy, jak tato pravidla zpřesnit nebo změnit a proč.

  1. Nepřerušený řetězec písmen a/nebo číslic je jedno slovo nebo jeho část. Pozor, tato část by měla být jazykově nezávislá a v některých jazycích jsou písmena, se kterými se v češtině nesetkáte. Obdobně číslice jsou i jiné, třeba arabské. Tip: Nemusíte kvůli jazykové nezávislosti procházet celý Unicode a vypisovat do zdrojáku, co je písmeno a co ne. To už někdo udělal za vás. Podívejte se do dokumentace Perlu na části perlre (regulární výrazy) a perlunicode. Např. \p{Lu} odpovídá velkému písmenu, ať už je anglické, s diakritikou nebo třeba v cyrilici.
  2. Mezerové znaky (řídící znaky včetně TAB, CR a LF, mezera 32, asi i NBSP 160, případné mezery ve vyšších patrech Unicodu) netvoří slovo ani jeho část. Považují se za oddělovače (ale viz výjimky níže). Na výstupu tokenizátoru může být buď jedna prostá mezera, nebo konec řádku.
  3. Zvláštní znaky (cokoliv, co není písmeno, číslice ani mezera) zpravidla netvoří jedno slovo s písmeny a číslicemi, ani když od nich nejsou oddělené mezerou. Týká se i pomlček ve složených výrazech typu “česko-německý” nebo apostrofů ve výrazech, jako je anglické “don't” nebo francouzské “d'Artagnan”. (Zvláště u anglického “don't” tento přístup narušuje představu o tom, co je ve skutečnosti slovo, ale neexistuje jazykově nezávislé pravidlo, které by takové případy podchytilo. Je snadnější je nejdříve rozdělit a potom ve vybraných případech na základě jazykově závislého pravidla opět spojit.) Výjimky jsou popsány v samostatných pravidlech.
  4. Zvláštní znaky obklopené z obou stran číslicemi jsou spolu s číslicemi na obou stranách součástí jednoho slova. To se týká zejména desetinné čárky nebo tečky, ale i oddělovače řádů (tečka, čárka, apostrof). Oddělovačem řádů může být i mezera. Proto mezera mezi dvěma čistě číselnými řetězci by se měla (spolu s oběma číselnými řetězci) považovat za součást jediného slova. (Takové mezery nejsou oddělovači, a proto by se normálně neměly z textu odstraňovat. Protože ale některé nástroje pro práci s přirozeným jazykem mohou mít problémy s tím, že mezera může být součástí slova, je vhodné něco s tím udělat. Nejjednodušší řešení je nahradit mezery ve slovech podtržítky, i když nepůjde zpětně rozlišit, kde bylo už v původním textu podtržítko.) Slova neodděluje ani pomlčka mezi dvěma číselnými řetězci (vyskytuje se např. v telefonních číslech). Naopak zvláštní znaky přiléhající k číslu pouze z jedné strany (z druhé strany mají něco jiného než číslo; např. závorky, +/-, tečka či čárka za číslem, %, $) se nepovažují za součást číselného slova. Totéž platí o zvláštních znacích oddělených od sousedního čísla mezerou.
  5. Výjimkou z předcházejícího pravidla (tedy vlastně výjimkou z výjimky) jsou data. Pokud se pozná, že jde o datum, mělo by být rozděleno tak, aby den, měsíc a rok byly samostatnými slovy a případná interpunkce také. (Důvod: bude-li jinde uvedeno stejné datum, ale s měsícem vyjádřeným slovně (“1. července 2005”), bude každá ze tří složek data samostatným slovem. Je logické požadovat, aby to u dat vyjádřených číselně bylo stejně.) Za datum se považuje posloupnost číslic a vhodných interpunkčních znamének (teček, pomlček, lomítek, apostrofů), ve které lze rozpoznat dvě až tři číselné části den, měsíc a rok, kde rok je volitelný a v rozsahu 00 až 9999 (alespoň dvojciferný, i když by začínal nulou), měsíc je v rozsahu 1-12 (popř. 01-12, ale max. dvojciferný) a den je v rozsahu 1-31 (popř. 01-31, ale max dvojciferný). Pořadí těchto tří složek v rámci data může být různé, ale rok nemůže ležet mezi dnem a měsícem.
  6. Sousedící, mezerou neoddělené zvláštní znaky se zpravidla považují za samostatná slova (např. uvozovky vedle závorek, čárka/tečka/vykřičník/otazník vedle uvozovek). Výjimky jsou následující (pokud přijdete na dalšího vhodného kandidáta, dejte mi prosím vědět): … (trojtečka zapsaná jako tři tečky), `` a '' (anglické uvozovky zapsané jako dva apostrofy), – (dlouhá pomlčka zapsaná jako dva spojovníky).
  7. Znak dolaru může přiléhat zprava k posloupnosti písmen, v tom případě s nimi tvoří jedno slovo (např. US$, A$, C$, HK$).
  8. E-mailové adresy a URL jsou výjimky a tvoří vždy jedno slovo. (Pozor, pokud se vyskytnou na vhodném místě věty, může k nim být zprava přilepená interpunkce, která není jejich součástí. URL může končit lomítkem, ale ne třeba tečkou.)

[ Back to the navigation ] [ Back to the content ]