[ Skip to the content ]

Institute of Formal and Applied Linguistics Wiki


[ Back to the navigation ]

This is an old revision of the document!


Skalička - Typologie češtiny

Typ češtiny“ 1951

Podstatná jména

Vzory substantiv

thema
invariantní hláska mezi kmenem a pádovou koncovkou
pěš-í-0, pěš-í-ho, pěš-í-mu, pěš-í-m, pěš-í-ch, pěš-ím
aglutinační jazyky thema nemají
flexivní jazyky mají thematu málo
ve vývoji se ztrácí, latina má více thematu než čeština

deklinace

koncovky z hlediska sou/samohlásek
-a, -at, -ata
-ta - aglutinační rys

alternace hlásek
střídání hlásek, v aglutinačním řídké
alternace měkčení k-č-c, délky a-á, znělosti š-ž

introflexe
alternace využitá jako rozlišující rys, sporadické
vlci-vlky, dcery-dceři, kuře-kuřat

člen
zvlášní slovo: řečtina, němčina, franština, angličtina
přípona: skandidávie, nová bulharština, rumunština
jinak: čeština (tfa?)

tvoření slov
isolační (FR): nové, nepříbuzné slovo, dvě slova
polosyntetický (DE): složeniny
introflexivní (ARAB): hláskové změny
aglutinační: přípony a předpony
flexivní(LAT): nic vlastního, ČJ je aglutinační

Přídavná jména

deklinace rozdílná od substantiv i zájmen
dva vzory: tvrdý a měkký
aglutinační rys: thema, stupňování (ale v aglutinačních jazycích se stupňuje krásný ode mne)
isolační rys: FEM.sg s nulovou koncovkou
introflexe: ubohý-ubozí
kongruence je flexivní rys

Příslovce

v ČJ příponou

Číslovky

polysyntetické: tři hlava kůň
aglutinační: přívlastek tři kůň
flexivní: koncovky
kongruence až na půl a někdy sto, tisích

Zájmena


[ Back to the navigation ] [ Back to the content ]