Typ češtiny“ 1951

• flexivní: v ČJ jednu koncovku, vyjadřuje pád a číslo
• isolační náznak: 1. a 4. pád u neživotných
• shoda oslabuje vazbu free-word-order a nominativ=akuzativ
• aglutinační náznak:
  genitiv -ů/-í dativ -ům/-ím

thema
invariantní hláska mezi kmenem a pádovou koncovkou
pěš-í-0, pěš-í-ho, pěš-í-mu, pěš-í-m, pěš-í-ch, pěš-ím
aglutinační jazyky thema nemají
flexivní jazyky mají thematu málo
ve vývoji se ztrácí, latina má více thematu než čeština

deklinace

• problém utřídit, jak postupovat a neporušit žádnou souvislost
• hledá paralely mezi pádovými tvary
• 
• rozdílnost životných a neživotných
• rozdílnost u dlaň, duše, kost
• více tvarů: 2.sg:lesu a lesa, 3.sg: synu a synovi
• přechodné tvary mezi deklinacemi soudce, kuře
• flexivní typ nejvýraznější
• aglutinační mají jednu deklinaci, latina pět, němčina dvě + přechodná, slovanské jednoduší než ČJ

koncovky z hlediska sou/samohlásek
-a, -at, -ata
-ta - aglutinační rys

alternace hlásek
střídání hlásek, v aglutinačním řídké
alternace měkčení k-č-c, délky a-á, znělosti š-ž

introflexe
alternace využitá jako rozlišující rys, sporadické
vlci-vlky, dcery-dceři, kuře-kuřat

člen
zvlášní slovo: řečtina, němčina, franština, angličtina
přípona: skandidávie, nová bulharština, rumunština
jinak: čeština (tfa?)

tvoření slov
isolační (FR): nové, nepříbuzné slovo, dvě slova
polosyntetický (DE): složeniny
introflexivní (ARAB): hláskové změny
aglutinační: přípony a předpony
flexivní(LAT): nic vlastního, ČJ je aglutinační

deklinace rozdílná od substantiv i zájmen
dva vzory: tvrdý a měkký
aglutinační rys: thema, stupňování (ale v aglutinačních jazycích se stupňuje krásný ode mne)
isolační rys: FEM.sg s nulovou koncovkou
introflexe: ubohý-ubozí
kongruence je flexivní rys

v ČJ příponou

polysyntetické: tři hlava kůň
aglutinační: přívlastek tři kůň
flexivní: koncovky
kongruence až na půl a někdy sto, tisích