Typ češtiny 1951

• flexivní: v ČJ jednu koncovku, vyjadřuje pád a číslo
• isolační náznak: 1. a 4. pád u neživotných
• shoda oslabuje vazbu fixed-word-order a nominativ=akuzativ
• aglutinační náznak:
  genitiv -ů/-í dativ pak že je -ů+m/-í+m

thema
invariantní hláska mezi kmenem a pádovou koncovkou
pěš-í-0, pěš-í-ho, pěš-í-mu, pěš-í-m, pěš-í-ch, pěš-ím
aglutinační jazyky thema nemají
flexivní jazyky mají thematu málo
ve vývoji se ztrácí, latina má více thematu než čeština

deklinace

• problém utřídit, jak postupovat a neporušit žádnou souvislost
• hledá paralely mezi pádovými tvary
• 
• navíc: rozdílnost životných a neživotných
• navíc: rozdílnost u dlaň, duše, kost
• navíc: více tvarů: 2.sg:lesu a lesa, 3.sg: synu a synovi
• navíc: přechodné tvary mezi deklinacemi soudce, kuře
• flexivní typ nejvýraznější
• aglutinační mají jednu deklinaci, latina pět, němčina dvě + přechodná, slovanské jednoduší než ČJ

koncovky z hlediska sou/samohlásek
-a, -at, -ata
-ta - aglutinační rys

alternace hlásek
střídání hlásek, v aglutinačním řídké
alternace měkčení k-č-c, délky a-á, znělosti š-ž

introflexe
alternace využitá jako rozlišující rys, sporadické
vlci-vlky, dcery-dceři, kuře-kuřat

člen
zvlášní slovo: řečtina, němčina, franština, angličtina
přípona: skandidávie, nová bulharština, rumunština
jinak: čeština (tfa?)

tvoření slov
isolační (FR): nové, nepříbuzné slovo, dvě slova
polysyntetický (DE): složeniny
introflexivní (ARAB): hláskové změny
aglutinační: přípony a předpony
flexivní(LAT): nic vlastního, ČJ je aglutinační

deklinace rozdílná od substantiv i zájmen - flexivní rys
dva vzory: tvrdý a měkký
aglutinační rys: thema, stupňování (ale v aglutinačních jazycích se stupňuje krásný ode mne),
isolační rys: FEM.sg s nulovou koncovkou
introflexe: ubohý-ubozí
flexiní rysy: kongruence, supletivismus při stupňování (dobrý – lepší)

flexivní typ: v ČJ příponou pěkný-pěkně

polysyntetické: tři hlava kůň, hlava je počítací slovo - numerativ
aglutinační: přívlastek tři kůň ala krásný kůň
flexivní: číslovka má koncovky
číslovky se skloňují až na půl a někdy sto, tisích

pomocné prvky, bez samostatného významu
hojné v isolačním typu, méně ve flexivním, málo v aglutinačním
skrz nahrazování osobních zájmen koncovkou vidím | turecky görüjorum | I see | je vois

vztažná zájmena: vedlejší věty (flexivní) za vazby participia (aglutinační)
ČJ připouští i vazby participií

speciální: enklitika - bez přízvuku, připnout k jinému slovu
mu, ho možno popisovat jako koncovky s nulovým kořenem
mezi aglutinací(příponou) a isolací(pomocným slovem)

vidy
aglutinační: na hranici mezi odvozováním a časování
aglutinační: tvoření před- a příponami
flexivní: tvoření výjimečně supletivně bráti – vzíti

doklad, že vid je součást časování:
čas: dělám → budu dělat
čas: nesu → ponesu
vid: vidím → uvidím

doklad, že vid je součást odvozování:
třídění do konjugací, v téže konjugaci jsou slovesa různých vidů
tisknouti x trknouti
hoditi x honiti
dělati x nechati

další odvozování
aglutinační: před- a přípony - i více jich plus negace

čas, způsob a rod (i infinitivy a participia)
vyjádření příponou/koncovkou (aglutinačně) nebo zvláštním slovem (izolačně, početnější než v latině)

osoba a číslo
u flexivního typu je snaha o jednu koncovku - pro osobu a číslo, proto čas izolačně
aglutinační náznak: e vypadá jako přípona množného čísla:
přicházím - přicházíme
meč - meče
dlaň - dlaně