4 možnosti substancialní povahy významu:
- hmatatelné předměty světa
- předmět myšlenkového světa mluvčího
- předmět světa objektivních abstrakt
- význam není předmětem (jako 'velikost' není předmětem)
2 a 1/2 pravdivosti:
- nutná - analytická - sémantická: hl. město ČR je město (patří do sémantiky)
- empirická - kontingentní: hl. město ČR je Praha (za jiných okolností by mohla být F) (ne do sémantiky)
- (u empirických nutné znát někdy mluvčího a dobu promluvy: včera sem byl v kině)
vyplývání
věta <latex>$V$</latex> vyplývá z <latex>\{V_1,…,V_n\}</latex>, když nemůže být F, kdykoliv jsou <latex>V_1,…,V_n</latex> pravdivé
nutná pravdivost a vyplývání:
nutná pravdivost ⇒ vyplývání z <latex>\emptyset</latex>
vyplývání z <latex>\{V_1,…,V_n\}</latex> ⇒ nutná pravdivost věty 'jestliže <latex>V_1,…,V_n</latex> pak <latex>$V$</latex>'
význam a empirická pravdivost
<latex>V_1, V_2</latex>, jedna pravdivá a druhá nepravdivá → liší se významem
Princip verifundace významu
rozdílnost pravdivostních hodnot → rozdílnost významu
obráceně ne (mám 2 pravdivé a ruzného významu)
Strukturální rysy významu
princip kompozicionality
<latex>||E||</latex> - význam složeného výrazu E lze složit z významů jeho složek
ke gramatickému pravidlu skládání <latex>$P$</latex> existuje syntaktické pravidlo <latex>P^*</latex>
<latex>||P(E_1,…,E_n)|| = P^*(||E_1||,…,||E_n||)</latex>
princip zaměnitelnosti synonym
<latex>||E_i|| = ||E_i'|| ⇒ ||P(E_1,…,E_n)|| = ||P(E_1'||,…,||E_n')||</latex>
princip zaměnitelnosti synonym salva veritate
stejné významy všech částí <latex>V_1</latex> a <latex> V_2</latex> ⇒ stejné pravdivostní hodnoty <latex>V_1, V_2</latex>
důkaz: stejný význam celých vět ze zaměnitelnosti synonym, stejná pravdivost celých vět z verifundace
princip Occamovy břitvy
v rámci metafyziky nepředpokládej existenci více jsoucen, než je bezpodmínečně nutné
Leibnizův princip
zaměnitelnost salva veritate je nejenom nutná, ale možná i postačující podmínka stejnosti významů (ze zaměnitelnosti 2 výrazů bez dopadu na pravdivost v jakékoliv možném kontextu vyvozujeme jejich synonymii)
Modelování významu
motto: zjistit, co význam dělá, a pak najít něco, co dělá totéž
formální jazyk:
- slovník
- gramatika
- část dobře utvořených výrazů jsou pak výroky - jsou V nebo F
- každá množina výroků je teorie v tomto jazyce
interpretace/realizace formálního jazyka:
- přiřazení objektů-denotátů (objekty zpravidla z teorie množin) k výrazům jazyka
- pro každý výrok je určen denotát
- mezi těmito denotáty se vybere množina, která vymezuje splněné výroky
- (např: denotáty výroku = V,F, splněné jsou ty s V)
Výrokový počet
- výrokové konstanty A, B, C, …
- logické operátory <latex>\lnot, \land, \lor, \to</latex>
- gramatické jsou konstanty a výrazy vzniklé z výroků předřazením negace, nebo spojením 2 výroků pomocí bin. operátorů
- interpretace I tohoto jazyka je libovolné přiřazení V,F pro konstanty
- splnovaní je definováno pro výroky tabulkama pro každou operaci a pravdivostní hodnoty složek
- jiná interpretace <latex>I'</latex> je přiřazení hodnot všem výrazům jazyka:
- konstantám dávám V,F
- operátorům dávám funkce unární: [B→B] a binární: [BxB→B]
- výrokům dávám to co vrací odpovídající funkce na složku/y
- výrok je interpretací <latex>I'</latex> splnován, když mu <latex>I'</latex> dává V
Monadický predikátový MP1-
- výroky jsou jen složené
- termy T jako 'Pepa', 'Béda'
- unární predikátové konstanty P jako 'jeřábník', 'budhista'
- gramatika je jako VP + výrokem je i P(T)
- univerzum U interpretace např. <latex>U = \{a,b,c\}</latex>
- interpretace I je fce, [T→U] a [P→potence(U)]
- splnování jako VP + P(T) je splnováno I ⇔ I(T) <latex>\in</latex> I(P)]
Monadický predikátový MP1
- jako MP1-
- termy dvého druhu: konstanty jako v MP1- + proměnné
- kvantifikátory: <latex>\forall, \exists</latex>
- výroky obsahující proměnné nazýváme výrokové formule - jeřábník(x)
- v gramatice navíc: výrok je i posloupnost: kvatifikátor, proměnná, výr. formule
- interpretace I je zas zobrazení konstant do U a predikátů do potence(U)
- valuace V je zobrazení proměnných do U
- I a V splnují výrok pokud:
- jako v MP1- a navíc
- I a V splnují výrok P(x), jestliže <latex>V(x) \in I(P)</latex>
- I a V splnují výrok <latex>\forall x B</latex>, jestliže B je splnovan I spolu s kazdou valuaci V', která se liší nejvýše v x
- I a V splnují výrok <latex>\exists x B</latex>, jestliže B je splnovan I spolu s alespon jednou valuaci V', která se liší nejvýše v x
Výrokové formule neodpovídají ničemu z přirozeného jazyka, tady se logika vzdaluje sémantice.
Montagueho 4 komponenty jazyka
- slovník - konečná množina element. výrazů
- gramatika - konečná množina pravidel na vytváření složitějších výrazů
- přiřazení množinových objektů - významů pro elementární výrazy
- pravidla pro sestrojení významu složeného výrazu z jeho významů jeho složek